Na Burince 132
Dětská privátní ordinace
MUDr. Pavla Skrbková
Sušice 342 01
pavla@skrbkova.eu
tel: 376 528 035
Poloha na bříšku je pro děti hodně důležitá. Přibližně od pátého měsíce, kdy se děti otáčejí ze zad na břicho, se celý vývoj začne odehrávat pouze z této polohy. A proto je potřeba, aby děti polohu na břiše dobře znaly, uměly v ní vydržet dostatečně dlouhou dobu, a aby se jim tam hlavně líbilo. V porodnici často maminkám radí, aby děti na břicho nedávaly z důvodů syndromu náhlého úmrtí, či vdechnutí vlastních zvratků. Určitá opatrnost je na místě u novorozenců (do konce 1. měsíce), kteří ještě sami neumí otočit hlavičku na břiše. Ale i v této době může být miminko několikrát denně na břiše pod dohledem matky. Není tak dávno doba, kdy všechny děti od narození vyrůstaly v poloze na břiše.
Mezi třetím a čtvrtým měsícem je vhodné začít nechávat děti často na tvrdé podložce, kde se můžou dobře opřít a volně pohybovat. Z hlediska bezpečnosti je vhodnější zem. Pokud máte doma chladněji, lze použít hrací deku, pěnové puzzle či kusový koberec. Hrazdičku dávejte jen občas, línější děti se rády jen dívají a nesnaží se uchopit vzdálenější hračku. Fixace v lehátku dítěti neublíží, pokud tam bude tak 10% času. V jiném případě (nad 50% času stráveného v lehátku) se hodně blokuje vývoj dítěte. V tomto věku bývají děti často na posteli či gauči. Pro miminko to není ani bezpečné ani prospěšné. Matrace je moc měkká, dítě se nemůže pořádně opřít a dochází k blokování vývoje. Miminko, které si hraje na zemi, naopak můžete volně přenášet, podle toho, v jakém pokoji zrovna jste. Většinou dětem stačí, když Vás vidí a jsou spokojené. Výhodou pobývání dětí jinde než v postýlce je i získání určitého režimu – postýlka je spaní, zem na hraní. Tento režim Vám hodně usnadní ukládání dítěte ke spánku.
Existuje velmi rozšířená fáma o tom, že v 6 měsíci by mělo dítě už samo sedět. Z hlediska vývoje je ale tento požadavek zcela nereálný. Tento názor přetrvává ještě z doby, kdy byly děti běžně pasivně posazené, z důvodu trénování zádových svalů. Bohužel, až když tato generace dorostla, zjistilo se, že je bolí záda mnohem častěji a dříve, než jiné generace. A pátralo se proč. Nakonec došli odborníci k závěru, že záda byla přetěžovaná už v dětství, a názor o pasivním posazování dětí se diametrálně změnil. Bohužel v USA jsou ve fázi pasivního posazování teprve nyní, takže spousta knih přeložených z angličtiny Vás může k pasivnímu sedu nabádat. Sed je vyvrcholením celého vývoje. Většina dětí nejdříve stojí a leze, a až poté, co si lezením posílízádové svaly, začíná sedět. Sednou si tak, že z polohy na všech čtyřech jdou na bok a poté si vyndají jednu nebo obě dolní končetiny. Ze začátku se většinou ještě drží rukama země. Až v okamžiku, kdy si uvolní ruce pro hru, jsou záda připravená na sed. V žádném případě není možný sed z lehu na zádech, tak jako u dospělých. Někdy si děti tak sednou, když jsou ve zvýšené poloze (autosedačka, kočár, klín, …), nebo se za něco chytnou a vytáhnou se do sedu (tyčky od postýlky, madlo v kočárku). Ale i to je pasivní sed, stejný jako byste je posadili na zem Vy sami. Zde je na místě pevně kšírovat bezpečnostními pásy tak, aby se dítě nemohlo posadit. A proč je pasivní sed tak nebezpečný? Protože kromě toho, že dětem ničí záda, je schopen zablokovat i psychomotorický vývoj. Většina pasivně posazených dětí nikdy, nebo jen velmi krátce leze. Sed je cíl celého vývoje a lezení je cesta k němu. Pokud dítěti nabídnete cíl dříve, než projde cestu, pravděpodobně už se po ní nikdy nevydá.
Lezení je jedním z nejzdravějších pohybů ve vývoji vůbec. Nejen že propojuje hemisféry a tím zlepšuje koordinaci a soustředění, ale hlavně posiluje zádové a břišní svaly a připravuje tělo na sed. Děti, které lezou jsou samy sobě nejlepším terapeutem. Dokáží se prolézt drobnými nesrovnalostmi těla. Lezení zaujímá ve vývoji veliký časový úsek, většinou 4 až 5 měsíců, než začnou samy chodit. Bohužel i dnes je dost dětí, které nelezou. Důvodů je více, ale mezi nejčastější patří bezkonkurečně pasivní sed. Některé děti nemohou lézt kvůli chodítku. Chodítko je pomůcka, která může dítěti jedině ublížit. V žádném případě mu neumožní rychlejší nástup chůze. Je výhodná jen pro rodiče, kteří chtějí mít klid od svých dětí. Dětem se líbí, že vidí z jiné perspektivy a rodiče jsou rádi, že se jim nemůže nic stát. Bohužel se jim nemůže stát ani to, aby lezly. Děti se na Vás stávají závislými, seberete jim radost z toho, co dokázaly ony samy. Motivace dětí dostat se do sedu je totiž hnacím motorem celého vývoje.
Dítě, které se dostane do stoje, je potřeba co nejdříve naučit jak dolů. Pokud maminka začne dítě chytat nebo sundavat ze stoje, dítě má pocit, že matka je součástí jeho pohybového stereotypu. Takové dítě se pouští, kdykoliv uvidí matku v blízkosti, dokonce i v době, kdy už dávno umí dolů. Proto se většina úrazů stává v přímé blízkosti rodičů. Naopak dítě, které není chytané, se velmi brzy naučí spoléhat samo na sebe. Při nácviku slezání ze stoje doporučuji odstoupit na dostatečně velkou vzdálenost a udržovat s dítětem oční kontakt. Mluvte na něj klidným tónem, aby se drželo a nepouštělo, jinak spadne. Lákejte dítě pomocí hračky dolů, ale nedovolte, aby se Vás chytalo. Pokud dítě odmítá spolupracovat, radši pokrčte obě nohy v kolenou do kleku, než abyste ho sundala. Z kleku se už dítě bez problémů dostane na zem, a přitom si může natrénovat jak na to. Při případném pádu situaci zlehčete, rozhodně nelitujte. Dramatický výraz Vašeho obličeje může rozplakat i velmi statečné dítě. Každý pád je důležitá informace do mozku, jak příště neprovést pohyb. Hlavička Vašeho dítěte je teď na pád připravena mnohem lépe, než když srostou lebeční švy. Určitě nedoporučuji obkládat polštáři či pořídit helmu. Každé dítě brzdí (či nebrzdí) svůj pád podle povrchu, na který je zvyklé. A většinou na asfaltu Vaše dítě nikdy žádný polštář nepotká a ani helmu na sobě celý život mít nebude.
Většina dětí potřebuje od prvního stoje do chůze urazit dlouhých 4 – 5 měsíců, které tráví lezením a obcházením nábytku. Většinou si rodiče myslí, že chůze přichází mnohem dříve. Často se stává, že chtějí tuto fázi zrychlit voděním za ruce, a tím urychlit nástup chůze. Vodění za ruce nemá bohužel s chůzí moc společného a už vůbec ji neurychluje. Dítě se na Vás pověsí a reflexně pohybuje nohama. Vaše dobře myšlená pomoc se obrátí proti dítěti, nastává stagnace vývoje. Dítě se fyziologicky nemá kam ve vývoji posunout a nástup chůze se naopak zpomaluje. A tak většina dětí vozených za ruce začíná chodit až kolem 15. – 18. měsíce. A jejich rodiče či babičky často končí v ordinacích rehabilitačních lékařů s bolestmi zad. Proto doporučuji nechat své dítě v klidu lézt a obcházet nábytek, nijak nezasahovat do jeho vývoje a chůze přijde tak brzy, jak jen to je u Vašeho dítěte možné.
NEJVÍCE POMŮŽETE SVÝM DĚTEM TÍM, ŽE JIM NEBUDETE POMÁHAT VŮBEC!
Středně velkou mrkev omyjte, oškrábejte, opět omyjte, nakrájejte na drobné kousky. Zalijte vodou tak, aby kousky byly právě ponořené a vařte do měkka. Uvařenou propasírujte přes plastikové sítko nebo rozetřete vidličkou. Aby mrkvové pyré mělo řidší konzistenci, můžete přidat trochu vody, ve které se vařilo nebo odstříkaného mateřského mléka nebo pokračovacího mléka. Také můžete mléko přidat, když dítě příkrm nechce – chuť mléka je dítěti známá, bude je snáze přijímat.
Podobné pyré například z:
Ingredience:
Omyté oloupané a znovu omyté brambory a mrkev nakrájejte, zalijte vodou tak, aby je právě pokrývala. Uvařte pod pokličkou do měkka. Slijte zbylou vodu a přidejte olej. Rozetřete vidličkou, případně přidejte trochu mléka.
Podobné příkrmy například z:
Ingredience:
Výběr zeleniny obměňujte podle situace na trhu /brambory, cuketa, dýně, hrášek, kapusta, kedlubna, květák, mrkev, petržel, rajče, špenát, zelené fazolky/, nebo použijte některou mraženou zeleninovou směs (bez hub), z níž můžete odebírat množství dle potřeby. Nepoužívejte konzervovanou nebo sušenou zeleninu.
Dobře očištěnou a umytou zeleninu pokrájejte na malé kousky a uvařte v malém množství vody do měkka. Slijte zbylou vodu a přidejte olej. Uvařenou zeleninu rozetřete vidličkou.
Polévku připravte použitím polovičního množství zeleniny podle některého z receptů pro příkrmy. Zeleninu dejte vařit asi do 300 ml vody. Uvařenou zeleninu rozmixujte i s vodou, ve které se vařila. Přidejte 1 čajovou lžičku oleje. Přidávejte maso nebo žloutek.
Maso uvařte do měkka. Nakrájejte jej na drobno. Zprvu 1 později 2 vrchovaté lžíce masa přidejte do zeleninového příkrmu pro dovaření. Přidejte velmi jemně nasekané maso do příkrmu rozetřeného vidličkou.
Vejce vařte 10 minut, oddělte žloutek a rozetřete. Přidejte do zeleninového příkrmu.
Nakrájenou mrkev, celer, petržel, brokolici, květák a kousek krůtího masa uvařte do měkka. Přidejte lžičku oleje a rozetřete jemně vidličkou. Podle potřeby přidejte trochu vody nebo šťávu z mrkve nebo pokračovací mléko.
Uvařte zeleninový příkrm z potravin, které již dítě dobře jí. Před rozetřením odložte malé množství zeleniny stranou. Rozmačkejte většinu příkrmu vidličkou a přidejte odložené měkké kousky zeleniny. Postupně zvyšujte množství nerozmačkané zeleniny.
Jedno velké jablko omyjte, oloupejte a nastrouhejte. Můžete přidat trochu hotového pokračovacího mléka. Podobně připravte pyré například z banánu nebo z hrušky, později ze směsi ovoce.
Banán nakrájejte na kolečka a vidličkou rozetřete, přidejte 3 – 4 lžičky bílého neslazeného jogurtu a promíchejte.
K přípravě kaší používejte do 10. měsíce pokračovací mléko připravené podle návodu. Od 10. měsíce můžete použít „obyčejné“ plnotučné mléko.
Ingredience:
Rýži nasypte do vařicí vody a vařte, dokud se voda téměř nevyvaří. Pak přidejte mléko a za stálého míchání uvařte do měkka – asi 20 minut. Vmíchejte olej a cukr.
Ingredience:
V trošce studeného mléka rozmíchejte krupici. Zbylé mléko přiveďte do varu, vlijte do něj mléko s krupicí a vařte za stálého míchání asi 20 minut. Vmíchejte olej a cukr.
Ingredience:
Vločky nechte ve vodě asi 20 minut nabobtnat. Uvařte za občasného míchání. Přidejte mléko a za stálého míchání dovaříme na kaši. Vmíchejte olej a cukr.
Do uvařené dávky neslazené kaše vmíchejte 1 – 2 lžíce ovocného pyré (například banánové, jablečné, broskvové). Můžete použít rozmačkané nebo jemně nastrouhané ovoce. Pokud možno již neslaďte.
Ingredience:
Nakrájejte brambory a zeleninu udušte v malém množství vody do měkka. Rozetřete vidličkou a přidejte nadrobno nasekané vařené libové maso.
Ingredience:
Brambory omyjte, oškrábejte, znovu důkladně omyjte, nakrájejte na drobné kousky. Dejte vařit do trošky horké vody tak, aby všechny kousky byly právě ponořené uvařenou do měkka prolisujte a s olejem a trochou pokračovacího mléka vymíchejte do hladké kaše. Na talíř dejte zvlášť kaši, špenát a maso.
Uvařte 1 střední mrkev, 1 růžičku květáku, 1 růžičku kapusty a kousek kuřecího masa. Maso jemně nakrájejte, ostatní rozmačkejte vidličkou. Přidejte hrst vařené rýže či těstovin a lžičku rostlinného oleje.
Dušené filé rozeberte a přesvědčete se, že neobsahuje kosti. Do misky vytřené olejem naklaďte filé, na kousky nakrájenou vařenou zeleninu a vařené rozmačkané brambory promíchané s tvrdým nastrouhaným sýrem. Vše zalijte rozšlehaným vajíčkem a dejte zapéci do trouby.
Na 2 lžičky rozpáleného oleje dejte na kolečka nakrájený pórek, rozkrájené oloupané rajče a nadrobno nakrájenou mrkev. Podlijte vodou a poduste do měkka. Přidejte nadrobno nasekané vařené maso a vařenou rýži nebo brambory, podejte smíchaně nebo zvlášť. Můžete také rozmixovat zeleninu a touto omáčkou polít nadrobno nasekané vařené maso a na kostičky nakrájené, do měkka uvařené brambory, rýži nebo těstoviny.
Ingredience:
Nastrouhejte mrkev, celer, petržel, přidejte nasekaný pórek a petrželku. Zalijte vodou a přiveďte k varu. Přidejte olej a těstoviny nebo rýži. Uvařte do měkka.
Ingredience:
Na kousky nakrájenou zeleninu zalijte vodou, přidejte olej a uvařte do měkka. Přidejte mléko a ještě nechte přejít varem. Rozmixujte.
Ingredience:
Rajče spařte horkou vodou, oloupejte a nakrájejte. Vločky namočte na 20 minut do vody. Nakrájené rajče zalijte vodou a přiveďte k varu. Přisypte vločky, přidejte olej a za občasného míchání vařte, až jsou vločky hodně měkké. Rozmixujte.
Mezi nejčastější zdravotní problémy, se kterými se u dětí setkáváme, jsou zvracení a průjem.
Při zvracení se snažíme dítěti dodat potřebné tekutiny. Začínáme ledovými roztoky – např. Kulíšek, ledová minerálka, mattoni nebo čaj po jednotlivých lžičkách. Postupně zvyšujeme frekvenci a počet lžiček tekutin.
Pokud dítě přestane zvracet, přidáme suchar, piškot, bramborovou kaši, další den např. těstoviny, brambor, atd. Pokud ale dítě tekutiny zvrací i dále, vyhledáme lékařskou pomoc, lékař posoudí stupeň dehydratace a doporučí další postup.
V létě se často setkáváme s průjmy. Je důležité, zejména u nejmenších dětí, které již nejsou kojené, vynechat ze stravy zcela mléko. Kojencům doporučujeme rýžový odvar, starším kojencům a batolatům rýži s mrkví, rozmačkaný banán s nastrouhanými jablky. První den doporučuji nedávat ani lepek – tj. piškot, rohlík. U nejmenších nekojených dětí je výhodou přechodně podat bezlaktózové mléko, které je v lékárnách k dostání pod názvy Nutrilon low lactose, AL 110. Alternativou pro zlepšení stolic je příprava klasických kojeneckých formulí (Nutrilon, Beba, Sunar) do rýžového odvaru (1 – 2 lžíce rýže vaříme do měkka cca v ½ l vody, přepasírujeme a odvar použijeme k přípravě mléka.
Od začátku je dobré zakoupit v lékárně některé z probiotik – Laktobacélky, Cukerol, Biopron a podávat dle doporučení v příbalovém letáku.